Věrka Drozdová v Tasmánii - 2012

LAUNCESTONSKÁ  KNIHOVNA  V TASMÁNII

Následující povídání bude o knihovně na druhém konci světa – v městě, o němž možná někteří čtenáři ani neví. Budu povídat o veřejné knihovně v městě Launcestonu, který se nachází na ostrově jménem Tasmánie.

Pro úplnost – ty státy, které tvoří pro vnější svět Austrálii,  jsou : New South Wells = Nový Jižní Wells (hlavní město je Sydney), ACT  = Australian Capital Territory = Australské Hlavní Teritorium (hlavní město je Canberra), Victoria (Hlavní město je Melbourně), South Australia = Jižní Austrálie (hlavní město je Adelaide), Western Australia = Západní Austrálie (hlavní město je Perth), Northern Teritory = Severní Teritorium (hlavní město je Darwin), Queensland = Královnina Země (hlavní město je Brisbane), Tasmánie (hlavní město je Hobart).

Na začátek uvedu několik statistických dat o městě Launcestonu samém (pramen : Wikipedia) : Launceston je druhé největší město v Tasmánii a patří mezi australská města bělochy nejdéle osídlená. Leží  na severu ostrova na soutoku dvou řek – North Esk a South Esk (Severní Esk a Jižní Esk) – které pak dále pokračují k moři pod jménem Tamar River (řeka Tamar). Kdysi to bylo i přístavní město, dnes se přístav na řece používá jen pro turistické lodi. Přesto, že první doložení běloši George Bass a Mathew  Flinders zde k pobřeží přistáli v roce  1798, stálé osídlení se  traduje od roku 1804, kdy tu svůj vojenský tábor postavil britský plukovník William Paterson. Město bylo pojmenováno po něm, později však jméno bylo změněno  na Launceston na počest stejnojmenného města v anglickém Cornwallu. Ono vůbec v celé Austrálii bylo v minulosti mnoho měst, hor, řek  se vzpomínkou na anglický domov pojmenováno svými bělošskými obyvateli po místech v rodné zemi. V Launcestonu je dnes přes 106 000 obyvatel. Pro spojení se světem je zde letiště, velké námořní lodě však přistávají v Davenportu, v přístavním městě na západ od Launcestonu, vzdáleném po silnici  cca 100 km.  Austrálie obecně je chudá na historické budovy (pokud se na to díváme z hlediska počtu našich historických budov se stářím mnoha staletí), proto Launceston si svých historických budov, postavených v  první polovině 19. století,   velmi váží. Launcestonská knihovna patří do sítě Státní knihovny Tasmánie. Mimochodem : pobočky Státní knihovny jsou umístěny v 97 místech  Tasmánie.

Do Tasmánie jsem se dostala v roce 2004 díky pozvání  svých australských přátel a strávila jsem tam na různých místech nezapomenutelné okamžiky. Jedním z nich byla i návštěva launcestonské knihovny.  Můj australský přítel věděl, že mým velkým koníčkem je

práce v  Obecní knihovně ve Stříbrné Skalici, proto mi vyjednal prohlídku knihovny launcestonské. Díky jemu jsem měla skvělou soukromou exkurzi i s velice vlídnou průvodkyní – pracovnicí knihovny.

Knihovna je v moderní budově ve středu rušného města na náměstí Civic (Civic Square). Náměstí – možná by bylo lepší mu říkat „náměstíčko“ –  však není rušné, je zde dost zeleně a té knihovně to zde sluší. Byla založena v roce 1842 jako soukromou subskripcí založený

Launcestonský technický institut (Launceston Mechanics Institute). Tehdy bylo 50 zakládajících členů. Ví se, že v roce 1849 zde bylo 1182 knih. Dnes, t.j. v roce 2012, knihovna má 89.000 knih a 8307 dětských a 20.608 dospělých registrovaných čtenářů. Znamená to, že letos je launcestonské knihovně 170 let !!!! Když sečtu registrované čtenáře, pak za dobu jejího trvání je nárůst 578,3 % !!!!!

Knihovna poskytuje služby nejen přímým obyvatelům města, ale i obyvatelům ze širokého okolního venkova. Registrovaným členem knihovny se může stát každý dospělý obyvatel Tasmánie, pokud se prokáže třemi identifikačními průkazy – na příklad zdravotním průkazem, řidičským průkazem a průkazem vysokoškoláka. Možností je více. V Austrálii nemají občanské průkazy v našem smyslu, proto používají k identifikaci člověka kombinaci různých průkazů či listin, z nichž je patrná adresa, datum narození a podpis žadatele. Za dítě do 18ti let se musí zaručit někdo dospělý. Registrace a půjčování knih je bezplatná. Placené je pouze  členství skupinové. Služby knihovny může využívat i neregistrovaný člen knihovny – na příklad turista, ať už z jiného města Austrálie či cizinec – ale ten pak služby knihovny platí. Na příklad použití internetu – což je nejčastěji požadovaná služba – stojí 5,50 Ausd za 30 minut.

Prvotním úkolem knihovny je půjčování knih a časopisů. Některé vybrané časopisy se však půjčují pouze prezenčně. Knihy se mohou objednávat i telefonicky nebo e-mailem – to využívají hlavně čtenáři z venkova. Pro ty funguje i zasilatelská služba. Pak se poštou knihy i vracejí.  Zajímavostí je, že knižní novinky, vystavené ve zvláštním regále, se čtenářům chtivých novinek půjčují za zvláštní poplatek. Pokud čtenář vyčká, až knižní novinka přestane být novinkou, pak ovšem výpůjčka je bez  poplatku. Běžná délka výpůjčky pro knihy je 3 týdny, pro DVD a časopisy je to týden. Maximální počet půjčovaných jednotek najednou je 15 ks. Platí se i pokuty za pozdě vrácené knihy, což činí 1 australský dolar za 1 publikaci za každý započatý týden, ale maximálně 5 dolarů  za 1 publikaci. Samozřejmostí je zaplacení ztracené publikace.

Jsou zde oddělení pro dospělé i pro děti. Skladba knih je podobná  našim knihovnám : dětská literatura krásná i naučná, stejné je to i u knih pro dospělé. Zde jsem poprvé viděla i jednu užitečnou věc – loni jsem to pak viděla ještě v  knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově (kolegyně ze zájezdu říkaly, že to mají i některé jiné naše knihovny), kterou jsme  jako   středočeský SKIP navštívily při cestě do Ostravy na happening blahé paměti. Jsou to barevné značky ve formě jednoduchých obrázků, které se lepí na hřbety knih krásné literatury, a čtenář (nebo i knihovník !) podle toho pozná, o jakou knihu se jedná. Na příklad červené srdíčko znamená milostnou literaturu, lupa detektivku – a podobně.

Knihovna má i oddělení cizojazyčné literatury. Musíme vědět, že neexistuje „australský národ“, ale obyvatelé Austrálie – a tedy i Tasmánie – jsou směsí národností z celého světa. Státním jazykem je angličtina, ze které je třeba udělat zkoušku při udělování občanství. Pro tyto případy se cizinci učí angličtinu v bezplatných kurzech (kdo by si nevzpomněl na skvělou knížku „Pan Kaplan má třídu rád“ – i když v ní se  popisuje situace v předválečné Americe!!!). Ale  Austrálie obecně se k přistěhovalcům chová velice vstřícně, takže v launcestonské knihovně naleznete knihy  v arabštině, čínštině, chorvatštině, holandštině, francouzštině, němčině, řečtině, italštině, polštině, japonštině, ruštině, srbštině, španělštině, thajštině, vietnamštině. Nenašla jsem ke své lítosti, že by zde byly knihy české či slovenské , i když vím, že v Tasmánii Češi žijí – setkávala jsem se tam s nimi.

Kromě cizojazyčných knih je v knihovní databázi možné přečíst noviny ve 40ti originálních jazycích z 80ti zemí světa.

Knihovna poskytuje i služby kopírovací a rozmnožovací – tyto služby jsou placené. Užívání internetu se řídí zvláštními předpisy – dokonce je uživatel  upozorněn, že v určitých případech úřady mají pravomoc kontrolovat, v jakém směru je internet využíván.

Knihovna má široký rejstřík služeb a nabídek kurzů  – podrobný výčet by zabral hodně místa. Má vypracovaný systém, ke kterému se naše knihovny  blíží jen pomalu. Jde o pořádání kurzů ze všech možných oborů – když pominu kurzy angličtiny, pak jde i o jiné  dovednosti: na příklad kurzy ovládání počítačů, programy pro rodiče s dětmi – i když se jedná o děti mladší než školou povinné. Knihovna spolupracuje s dětskými zdravotními zařízeními a má na příklad velmi dobrý výukový program pro čerstvé maminky. Další druhy programů jsou výuka různých dovedností – některé programy se na příklad soustřeďují na dovednost čtení, psaní početní dovednost – ta je užitečná třeba pro provoz  farem –  či výukový program pro porozumění předpisů k získání řidičských průkazů. Další z programů je pro předškolní děti, které se v knihovně aktivně účastní pohádkových příběhů.  Jsou zde i  jazykové kurzy jiných jazyků než angličtiny...... a tak dále. Tyto kurzy jsou ovšem placené –  výše platby je odvislá od vyučovacího oboru.

Knihovna má i společenskou místnost a tuto je možné si v knihovně půjčit za úplatu k uspořádání setkání přátel, spolužáků  či rodiny.

Velmi mne zaujalo, že knihovna supluje i činnost archivu dokumentů. Je zde zvláštní oddělení, kde jsou uschovávány staré telefonní seznamy, jízdní řády, osobní doklady občanů, staré noviny, úřední dokumenty a podobně. Pro zájemce, kteří se chtějí nebo potřebují

dozvědět něco o svých předcích nebo o podrobnější historii místa, kde žijí, tyto dokumenty jsou zde k dispozici. Ovšem – bádat v nich lze pouze prezenčně, neboť se zhusta jedná o doklady jedinečné.   Pracovníci knihovny ochotně pomáhají lidem při orientaci a pátrání v dokumentech. Služba je bezplatná. Odhadem – není přesná evidence – za loňský rok zde bylo 455 badatalů.

Zajímavé je, že je možné zde uložit i rodinné dokumenty.

Velmi mne pobavila historka, kterou mne počastovala má průvodkyně nakonec : jistou dobu v knihovně pracovala dívka, která velmi dobře pracovala se čtenáři, doporučovala či vyhledávala knihy dle jejich přání. Pracovala tam dokonce několik let, než se přišlo na to, že neumí číst!!!!!! Že je vlastně negramotná. Dívka měla neobyčejnou vizuální paměť, proto neměla žádné problémy s vyhledáváním knih, věděla, kde se která nachází, či kam má kterou vrátit.

Byla jsem velmi vděčná svému australskému příteli a ochotné paní průvodkyni po knihovně, že mi byla umožněna návštěva v tomto velice prospěšném zařízení.

Věrka Drozdová, Obecní knihovna ve Stříbrné Skalici