Otevření lidové knihovny ve Stříbrné Skalici - 2013

Jak se dělá obecní knihovna

Když se Obecní knihovna ve Stříbrné Skalici během dvou letních letošních prázdninových měsíců stěhovala ze starého působiště do nově zrekonstruovaného domku na skalickém náměstí, všechny tři knihovnice – Irena Smolíková, Hanka Košťálová a Věrka Drozdová –  byly šťastné, že se konečně stal jejich sen o nové knihovně skutkem.

Knihovna v obci – tehdy pod názvem „Místní lidová knihovna“ –   začala po desetiletém uzavření znovu v březnu roku 1980 sloužit skalickým občanům. Od té doby nepřetržitě „běží“ až  do současnosti. Za těch 33 let se knihovna stěhovala po čtvrté. Vždycky tím stěhováním něco dobrého získala: větší prostory či přiblížení se ke čtenářům. Tímto posledním stěhováním získala zcela novou tvář a lepší přístupnost pro starší čtenáře.

Sídlí teď v přízemí domku z konce 19. století na skalickém náměstí. Citlivou rekonstrukcí byla domečku zvenčí ponechána krása staré vesnické stavby a uvnitř byl zmodernizován pro současné potřeby. Je zde umístěna nejen knihovna, ale i informační centrum a víceúčelová klubovna, která bude moci být využívána pro výstavy, přednášky, promítání, činnost dětských kroužků (šachový, taneční), schůze zájmových organizací, schůze zastupitelů a podobně.

V současné době ovšem zde dominuje knihovna. Nové prostory dovolují rozmístit knihy přehledněji, než tomu bylo ve staré knihovně. Nová knihovna teď působí moderním uspořádáním publikací skoro profesionálně. Třicetiletá nepřetržitá činnost knihovny se zúročila ve stálém okruhu čtenářů. Navštěvují ji místní občané i obyvatelé z několika chatařských míst z okolí Skalice, navštěvují ji děti z místní základní školy. Dobrá spolupráce s ředitelstvím i pedagogy se vyplácí – děti si chodí nejen pro doporučenou četbu pro předmět češtiny, ale chodí si půjčovat mimo tu „povinnost“ i dětské časopisy či zábavnou nebo odbornou literaturu, kterou tu pro ně máme v docela slušném výběru. Pedagogové ze základní školy i z místní školy mateřské do knihovny vodí děti na exkurze a my se jim snažíme přístupnou formou vyprávět o tom, co to knihovna je, a jak si v ní mohou půjčovat knížky. Naše děti po odchodu ze základní školy musí dojíždět za dalším vzděláním do okolních větších míst: do Říčan, Benešova, Prahy a Kolína, kde jsou knihovny větší a pro doporučenou četbu bohatší. Nicméně se nezřídka stává, že žádaná literatura tam je rozebraná a studenti pak s překvapením zjišťují, že uspějí ve své staré známé skalické knihovně. Zrovna tak nejednou se setkáváme s tím, že některý chatař si pro knihy zajede k nám i v zimě, kdy na chatě není – s poukazem, že my se mu vždycky pozorně věnujeme a dobře poradíme. Však taky vstřícnost k našim čtenářům se nám vrátila ve vítané  dobrovolné pomoci několika dětí a dospělých při stěhování. Byla to pomoc cenná.

Pochvalujeme si i spolupráci s benešovskou městskou knihovnou, jejíž regionální oddělení nás zásobuje knižními novinkami v takové míře, kterou by si obec nemohla nákupem vlastních knih vůbec dovolit. Můžeme proto svým čtenářům dospělým i dětským nabízet publikace ve velkém výběru. Však také naši čtenáři už vědí, jak si v našich regálech knížky z Benešova vyhledávat !

Vážíme si našeho starosty pana Jiřího Procházky, který v rámci možností knihovně vždy vycházel vstříc v jejích požadavcích. Největším počinem ovšem ze strany nejen starosty, ale i celého zastupitelstva bylo rozhodnutí, že se pro knihovnu zrekonstruuje domek na skalickém náměstí. Nebylo to rozhodnutí snadné, protože finanční zdroje obce nejsou bezedné (jak každý starosta ví). Podařilo se však uspět se žádostí o dotaci z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova v rámci osy IV LEADE a proto ten zásah do obecní kasy nebyl tak bolestivý. Ale zásah to byl a konečný výsledek tedy je tím více potěšující. My knihovnice se pýchou nadnášíme a našim čtenářům nechybí slova chvály, když si přijdou po přestěhování knihovny něco zase půjčit.

Věrka Drozdová

Psáno pro noviny „Posázaví“